Na filtrech ochranných masek se můžeme setkat s kombinacemi písmen, čísel a barevných pruhů, které na první pohled připomínají spíše výrobní kód. Ve skutečnosti jde o standardizovaný systém značení, z něhož lze vyčíst, proti jakým skupinám látek je filtr určený a do jaké třídy patří. Jaký je rozdíl mezi A, B, E nebo K, co znamená P3 a proč ani filtr s dlouhou řadou písmen není univerzální?
Jeden filtr proti všemu neexistuje
Úkolem filtru ochranné masky je zabránit tomu, aby se určité nebezpečné látky z okolního prostředí dostaly do vdechovaného vzduchu. Způsob, jakým toho dosahuje, se však liší podle charakteru kontaminantu.
Jinou skupinu představují pevné a kapalné částice vytvářející aerosoly, jinou plyny a páry. Proto existují částicové, protiplynové a kombinované filtry. Protiplynové filtry se navíc dále rozlišují podle skupin látek, proti kterým jsou určené.
Právě proto nelze filtr vybírat pouze podle jeho rozměrů nebo podle toho, zda jej lze připojit ke konkrétní masce. Rozhodující je především charakter nebezpečné látky a podmínky, ve kterých má být ochranný prostředek použit.
Základní systém značení protiplynových a kombinovaných filtrů stanovuje evropská norma EN 14387. Částicové filtry upravuje EN 143.
Celoobličejová ochranná maska uložená na taktické výstroji
Písmena A, B, E a K: proti čemu filtr chrání?
Nejčastěji se u protiplynových filtrů setkáme s písmeny A, B, E a K. Každé označuje jinou skupinu plynů a par a současně má vlastní barevný kód.
A – hnědá: určité organické plyny a páry s bodem varu vyšším než 65 °C.
B – šedá: určité anorganické plyny a páry.
E – žlutá: oxid siřičitý a další kyselé plyny a páry.
K – zelená: amoniak a jeho organické deriváty.
Důležité je slovo „určité“. Samotné písmeno není příslibem ochrany proti každé látce, kterou lze do příslušné skupiny zařadit. Norma u jednotlivých typů odkazuje také na specifikaci výrobce, a při výběru je proto nutné vycházet z dokumentace konkrétního filtru.
Vedle základních typů existují také další. AX je určený proti určitým organickým plynům a parám látek s bodem varu nejvýše 65 °C, zatímco SX se používá proti konkrétně jmenovaným plynům a parám stanoveným výrobcem. Norma pracuje rovněž se speciálními filtry, například NOP3 proti oxidům dusíku nebo HgP3 proti rtuti.
Pro běžnou orientaci je však nejdůležitější pochopit princip: písmeno určuje typ nebezpečných látek, pro který je daná filtrační část určena.
Co znamenají čísla 1, 2 a 3?
Za písmenem A, B, E nebo K zpravidla následuje číslo. Můžeme se tak setkat například s označením A1, A2 nebo A3.
Číslo vyjadřuje kapacitní třídu protiplynového filtru:
- třída 1 – nízká kapacita,
- třída 2 – střední kapacita,
- třída 3 – vysoká kapacita.
Vyšší číslo však neznamená, že filtr chrání proti širšímu spektru látek. Například A1 i A2 patří do stejného typu A. Rozdíl spočívá v kapacitě filtru, nikoli v tom, že by A2 dokázal zachytit jinou kategorii kontaminantů než A1.
Norma EN 14387 zároveň stanovuje, že kapacita vyšší třídy zahrnuje požadavky nižších tříd stejného typu. Kapacitní třídy 1 až 3 se vztahují na typy A, B, E a K. Filtrům AX, SX, NOP3 a HgP3 se tyto kapacitní třídy nepřidělují.
P1, P2 a P3: když jsou problémem částice
Poněkud jinou logiku mají označení P1, P2 a P3. Písmeno P označuje částicový filtr a číslo jeho třídu podle normy EN 143.
Částicové filtry jsou určené k zachycování pevných a kapalných částic obsažených ve vzduchu. Podle filtrační účinnosti a dalších požadavků se dělí do tří tříd, přičemž P3 představuje nejvyšší z nich.
Je však důležité nezaměňovat tuto stupnici s čísly používanými u protiplynových filtrů. Číslice 2 v označení A2 vyjadřuje kapacitní třídu plynové části. Číslice 3 v P3 označuje třídu částicového filtru.
Samotný částicový filtr zároveň neposkytuje automaticky ochranu proti plynům a parám. Pokud má být ochrana zajištěna proti oběma typům kontaminace, používá se kombinovaný filtr.
Ochranná maska s kombinovaným filtrem nesená uživatelem v ochranné výstroji
Barevné pruhy nejsou designovým prvkem
Vedle písmen a čísel pomáhá s rychlou orientací také barevné značení. Typ A je označen hnědou, B šedou, E žlutou, K zelenou a částicová část P bílou barvou.
U kombinovaných filtrů se proto na jednom výrobku objevuje několik barev současně. Barevný kód odpovídá jednotlivým funkcím, které filtr kombinuje.
Smyslem není nahradit přesné označení výrobku, ale umožnit rychlejší identifikaci typu filtru. Samotná barva proto není dostatečným podkladem pro výběr ochranného prostředku.
A2B2E2K2P3 R: co lze z označení vyčíst?
Dobře je celý systém vidět na kombinovaném filtru s označením A2B2E2K2P3 R. Na první pohled komplikovaný kód lze rozdělit na jednotlivé části:
A2 označuje filtrační část proti určitým organickým plynům a parám s bodem varu nad 65 °C ve střední kapacitní třídě.
B2 představuje ochranu proti určitým anorganickým plynům a parám, rovněž ve střední kapacitní třídě.
E2 označuje filtr proti oxidu siřičitému a dalším kyselým plynům a parám se střední kapacitou.
K2 je určený proti amoniaku a jeho organickým derivátům a opět odpovídá střední kapacitní třídě.
P3 přidává částicovou filtraci nejvyšší třídy podle EN 143.
Výsledkem je kombinovaný filtr pokrývající několik různých skupin kontaminantů a současně částice. Právě podobné kombinované filtry tvoří významnou část portfolia českého výrobce AVEC CHEM, který vyrábí filtry pro průmyslové i profesionální ochranné systémy.
Dlouhé označení tedy není katalogové číslo. Je to ve skutečnosti poměrně stručný popis toho, jaké filtrační funkce se uvnitř jednoho výrobku kombinují.
Co znamená písmeno R?
Za označením částicové části se můžeme setkat ještě s písmenem R. Podle normy EN 143 označuje částicový filtr, který splňuje požadavky pro opakované použití. Pro filtr určený pouze pro jednu směnu se používá označení NR.
Ani označení R však nelze chápat jako povolení používat filtr neomezeně dlouho. Skutečná použitelnost závisí na konkrétním výrobku, podmínkách expozice, stavu filtru a pokynech výrobce.
Vedle samotného typu a třídy proto patří k důležitým údajům na filtru také identifikace výrobce a výrobku, příslušná norma, datum použitelnosti a informace o podmínkách skladování.
Stejný závit neznamená stejnou ochranu
U celoobličejových ochranných masek se často používá standardizované připojení Rd 40 × 1/7" podle EN 148-1. Standardní závit umožňuje mechanické propojení kompatibilní masky a filtru.
To však neznamená, že všechny filtry se stejným závitem poskytují stejnou ochranu.
Jeden může být částicový P3, jiný protiplynový A2 a další kombinovaný A2B2E2K2P3. Na masku je lze mechanicky připojit stejným způsobem, jejich určení je ale zásadně odlišné.
Závit tedy říká, zda lze filtr k masce připojit. Jeho označení říká, k jakému typu ochrany je určený.
Celoobličejová ochranná maska s kombinovaným filtrem AVEC CHEM
Ani správně zvolený filtr není řešením pro každé prostředí
Značení filtru umožňuje určit jeho zamýšlenou oblast ochrany, ale samo o sobě neříká, že jej lze bezpečně použít v jakékoli koncentraci dané látky nebo za libovolných okolností.
Filtrační ochranné prostředky jsou závislé na okolní atmosféře. Filtr odstraňuje příslušné kontaminanty ze vzduchu, který uživatel vdechuje, ale nevytváří ani nedodává kyslík.
Výběr ochrany proto musí zohledňovat nejen druh nebezpečné látky, ale také její koncentraci, množství kyslíku v prostředí, další podmínky expozice a limity konkrétního ochranného prostředku. V prostředí, kde filtrační ochrana není vhodná, je nutné použít odpovídající dýchací systém nezávislý na okolním vzduchu.
Nejdelší kombinace písmen a nejvyšší třída filtru tedy automaticky neznamenají nejvyšší možnou ochranu.
Jak tedy vybrat správný filtr?
Při výběru není nejdůležitější otázkou „který filtr je nejlepší“, ale proti čemu má chránit.
Teprve podle identifikované hrozby lze určit potřebný typ filtrace, odpovídající třídu a následně ověřit kompatibilitu s používanou ochrannou maskou. Stejně důležité je respektovat podmínky použití a dokumentaci výrobce konkrétního filtru.
Písmena, čísla a barevné pruhy proto nejsou technickou změť určenou pouze odborníkům. Jakmile známe základní princip značení, poskytují poměrně rychlou orientaci v tom, k čemu je konkrétní filtr určený.
Současně ale platí jednoduché pravidlo: správný filtr není ten s nejdelším označením, ale ten, který odpovídá konkrétnímu riziku a podmínkám použití.